суббота, 19 августа 2017 г.

Вісник Національної академії керівних кадрів культури і мистецтв № 2’2017 29 УДК 398.2 (477):008 Денисюк Жанна Захарівна©

понедельник, 14 августа 2017 г.

воскресенье, 13 августа 2017 г.

что за кекс

Капкейк

[править | править вики-текст]

Материал из Википедии — свободной энциклопедии

Текущая версия страницы пока не проверялась опытными участниками и может значительно отличаться от версии, проверенной 25 октября 2015; проверки требуют 26 правок.

Капкейки

Капкейк (буквально «чашечный торт», известен также под названием fairy cake — «торт <для> феи») — американское название кекса. Пирожное небольшого размера, предназначенное для употребления в пищу одним человеком, запечённое в тонкой бумаге или алюминиевой форме для выпечки. Часто содержит разнообразные элементы кондитерских украшений.

Первые рецепты капкейков были записаны в поваренных книгах в 1796 и 1828 годах. Ингредиентами, как правило, служат сливочное масло, сахар, яйца и мука, хотя существует несколько различных рецептов. В англоязычных странах капкейки часто подаются на дни рождения.

American Cookery, A.Simmons.jpg

Рецепты[править | править вики-текст]

Как правило, капкейки изготавливаются из тех же ингредиентов, что и большие торты: масла, сахара, яиц и муки. Практически любой рецепт торта (бисквита) может быть использован для выпечки капкейка. Тесто может быть ароматизировано или в него могут быть добавлены такие ингредиенты, как изюм, ягоды, орехи или шоколадная стружка. Благодаря небольшому размеру капкейки пекутся гораздо быстрее, нежели обычные слоёные пироги.

Капкейки могут быть покрыты глазурью или другими украшениями. Также они могут быть наполнены глазурью или кондитерским кремом. При изготовлении небольшого количества капкейков с начинкой отверстия в них могут быть сделаны ложкой или ножом. В коммерческих же пекарнях начинка обычно вводится с помощью шприца.

См. также[править | править вики-текст]

четверг, 26 января 2017 г.

веселые картинки

https://ling.hse.ru/news/197192624.html

 

Сотрудники школы лингвистики  Франк Фишер и Даниил Скоринкин применяютсетевой анализ для исследования русских драматических текстов. С его помощью исследуется структура пьесы, выявляются моменты авторских новаций, изучаются и классифицируются типы сетевых структур, встречающиеся в текстах. Например, так выглядят сети 13 русских драматических произведений от "Недоросля" Фонвизина до "Клопа" Маяковского:

суббота, 14 января 2017 г.

кривая столетова

Схематический график зависимости 'B' от 'H' (кривая намагничивания) для ферромагнетиков, парамагнетиков и диамагнетиков, а также для вакуума, иллюстрирующий различие магнитной проницаемости (представляющей собою наклон графика) для: ферромагнетиковf), парамагнетиковp), вакуума(μ0) и диамагнетиковd)

Кривая намагничивания для ферромагнетиковферримагнетиков) и соответствующий ей график магнитной проницаемости

пятница, 13 января 2017 г.

помоешный пожар

 

 

The nation’s top linguists agree. The American Dialect Society just named “dumpster fire”—and the two emoji that represent it—its Word of the Year. Why? Because, it says, the phrase best represents “the public discourse and preoccupations” of 2016.https://www.wired.com/2017/01/word-of-year-dumpster-fire/

 

image

понедельник, 9 января 2017 г.

Co je „Internetový mem“?

Co je „Internetový mem“? Těžko se najde někdo, kdo nikdy nepoužíval v procesu své verbální komunikace módní fráze, šablonové vtipy nebo otřelé anekdoty. Stejně tak současně je těžké si představit komunikace na internetu bez použití jakékoliv formy internetových memů. Ačkoliv pojem „internetový mem“ vychází z pojmu Dawkinsa, do značné míry se od něho odlišuje. Pod pojmem „internetový mem“ se rozumí jakákoliv krátká jednotka informace (slovo, fráze, fotografie, melodie, video), která má převážně důvtipně-ironický charakter, a která zároveň okamžitě a nečekaně nabývá popularity na internetu a začíná se reprodukovat v nových kontextech a situacích. V současné době pod pojem „mem“ uživatele internetu často chápou právě „internetový mem“, a už málokdo v moderním mediálním prostředí používá tento pojem v jeho původním významu. Nadále bych také používal radši zkrácenou podobu tohoto pojmu, a proto když níže v této práce bude uveden pojem „mem“, budu myslet tím právě „internetový mem“. Internetový mem se nesnaží o přesné reprodukování informace, ale spíš o její 13 překroucení a přivedení do nového kontextu10. Memy mohou vznikat absolutně nečekaně a často na základě nějakých absurdních nebo nesmyslných situací. Nejčastěji populárním memem se stává ta jednotka informace, která původně nebyla myšlena jako mem, ale kvůli svému osobitému obsahu a tvořivosti uživatelů internetu se začíná šířit a získává tak nové podoby. Neexistují žádné pravidla, podle kterých se dá postupovat za účelem vytvoření úspěšného „fundamentu“ internetového memu. Pod „fundamentem“ memu míním informace, která se nachází ve své prvotní podobě a která je zdrojem pro své početné reprodukce v různorodých kontextech. Příčiny šíření memů a získávaní popularity jsou zpravidla nevysvětlitelné a sotva by někdo, kdo by chtěl schválně vytvořit základ pro populární mem, uspěl na tomto poli působnosti. Pokud informace nějakým způsobem budí zájem uživatelů internetu, nezanechávají je lhostejnými a vyvolávají nějaké asociace, a tím májí šancí k většímu spontánnímu a nekontrolovanému šíření v internetovém prostředí. http://is.muni.cz/th/429209/ff_b/Bachelor_thesis_final_edited.pdf

Možnost dosažení komického efektu při použití internetového memu jakéhokoliv druhu zaleží na úrovní zapojení adresáta do kulturního kontextu a určitých předběžných vědomostí u něj. Tudíž, aby se nějaká jednotka informace stala internetovým memem, musí nejen získat popularitu mezi uživateli internetu (však populárními mohou být i knihy, filmy, písně atd.), ale především tato informace musí být masově a tvořivě transformovaná v procesu komunikace. Internet-kultura existuje ve virtuálním prostoru, a proto podle své přírody je symbolická a může být popsaná jako hyper-realita (fenomén simulace reality). Sociální filozof Jean Baudrillard věnoval svou vědeckou tvorbu zkoumaní specifičnosti fungovaní symbolické výměny v hyper-realitě. Podle J. Baudrillarda jednotkami hyper-reality jsou simulakra, které představují sémiotický znak, který v realitě nemá žádný označující objekt (nebo kopie, která nemá v realitě svůj originál). Internetové memy, které se šiří v hyper-realitě Internetu, mohou být 10 KRONGAUZ M. Мемы в интернете: опыт деконструкции [online] Наука и жизнь №11, 2012. [cit. 7.11.2016] Dostupné z URL: http://www.nkj.ru/archive/articles/21327/ 14 popsané jako simulakra, jelikož mají stejný mechanismus vytváření. Nejvíc srozumitelné proces vytvoření simulaker byl popsan v knize J. Baudrillarda „Simulacres et Simulation“, avšak tomuto tématu se věnovali ještě takové filozofy, jako Georges Bataille nebo Gilles Deleuze. Baudrillard vyčleňuje několik postupných fází rozvíjení obrazu: 1) Odráží fundamentální realitu 2) Maskuje a překrucuje fundamentální realitu 3) Maskuje nepřítomnost fundamentální reality 4) Vůbec nemá žádné vztahy s realitou a je čistým simulakrem. 11 Internet-memy se dá nazvat simulakrami, které prochodí určité etapy formovaní od jednotlivého objektu (obrázek, fráze), který odráží realitu, do plnohodnotného samostatného internet-memu. Zrozeni internetového memu a jeho šíření na Internetu Místem zrození memů jsou především různé internetové společnosti jako sociální sítě, blogy, fóra, chaty atd. Velký podíl memů se objevuje na tzv. imageboardech, které představují druh internetového fóra, kde existuje možnost publikovat nejen psané komentáře, ale také obrázky a GIF-animace. Původním pramenem pro vytvoření internetového memu mohou být jakékoliv obrázky, fotografie, videoklipy, screenshoty z filmu, zpravodajské publikace, výroky, komentáře, umělecké objekty atd. K objasnění procesu vytváření memu může pomoci jeden příklad. Aktivní uživatel internetového fóra publikuje nějaký obrázek s vtipným popisem. Jiný uživatel si tohoto příspěvku všímá, příspěvek ho baví a rozhodne se ho také šířit dál na jiném fóru, a podle potřeby vyměňuje původní podpis na jiný (nebo zanechává stejný podpis a nahrazuje obrázek). Do procesu se mohou 11 BAUDRILLARD, J. Simulacres et Simulation [online]. [cit. 10.11.2016] Dostupné z URL: http://www.lit.lib.ru/k/kachalow_a/simulacres_et_simulation.shtml 15 zapojovat i ostatní uživatelé, a nakonec původní podoba memu může stát základem velkého množství dalších variant memu s různými kontexty. Stejně jako se viry šiří mezi hostitelskými buňkami, tak i internetové memy jsou schopny se v okamžiku roznášet kolem různých internetových společností a udržovat svou existenci pomoci tvořivosti uživatelů internetu. Často komický efekt memu je zaměřen na konkrétní auditorium, a proto určité memy mohou zůstat za hranicemi pochopení některých kategorií uživatelů. Avšak kvůli otevřenosti internetového prostranství je mem schopen překonat své původně stanovené omezení a stát se dalece známým širokému počtu uživatelů. Memy v sobě mohou zahrnovat informace, které je možné identifikovat a pochopit jen na základě schopnosti internet-uživatele, která slouží k odhalení skrytých kulturních smyslů a asociativních spojitostí, jež poskytují komický efekt.12 Úspešnost memu zaleží na jeho schopnosti přitahovat k sobě pozornost uživatele po prvním pohledu, na schopnosti se zachytit v paměti uživatele díky své zvláštnosti, originalitě, duchaplnosti a stylu. Přitahujícím faktorem může také být neobvyklý kontext nebo situace, ve které byl daný mem použit. Hlavní roli v procesu získaní popularity hraje vnější podoba memu a hloubka jeho obsahu často stojí stranou. Nejčastěji memy vznikají a šiří se mezi uživateli adolescentního věku nebo především mezi těmi, kteří májí možnost trávit na internetu spoustu času (teenagery, studenty, nezaměstnané lidé, freelancery). A proto v sobě memy často zahrnují stopu mládežnické kultury, jejich specifického humoru a světonázoru. Přitahovat pozornost uživatelů pomáhá memu jeho emocionální zabarvenost. Úspěšný mem by měl vyvolávat nějaké emoce, především smích nebo úsměv, ale může to být také i podráždění, vzrušení, nelibost, strach atd., což je hlavním faktorem pro jeho zapamatování a následné šíření. Úspěšný mem může obsahovat provokativní a klamnou informaci za účelem vytvoření diskuze kolem nějaké události, tvrzení nebo názoru. Interaktivita memu umožnuje uživatelům vyjadřovat svou nespokojenost nebo schválení 12 Šjurina J. Internet Meme as a Phenomenon of Internet Communication [online] Научный диалог, №3, 2012 [cit. 10.11.2016] Dostupné z URL: http://cyberleninka.ru/article/n/internet-memy-kak-fenomen-internetkommunikatsii

пятница, 6 января 2017 г.

МЕМЕТИКА: НАУКА ИЛИ ПАРАДИГМА?

МЕМЕТИКА: НАУКА ИЛИ ПАРАДИГМА?
Е. М. Поляков
Воронежский государственный университет
Поступила в редакцию 15 февраля 2010 г.

 


вторник, 3 января 2017 г.

Теорема Клини

Неподвижная точка

[править | править вики-текст]

Материал из Википедии — свободной энциклопедии

Отображение с тремя неподвижными точками

Неподвижная точка в математике — точка, которую заданное отображение переводит в неё же,

Теорема Клини о неподвижной точке

[править | править вики-текст]

Материал из Википедии — свободной энциклопедии

Теорема Клини о неподвижной точке — утверждение о существовании наименьшей неподвижной точки у всякого непрерывного по Скотту отображения, отображающего полное частично упорядоченное множество на себя. Результат относят к Стивену Клини, используется в теории областей (англ. domain theory), теории решёток, теории графов, теории автоматов.

Содержание

[скрыть

Формулировка[править | править вики-текст]

Любое непрерывное по Скотту отображение <?XML:NAMESPACE PREFIX = "[default] http://www.w3.org/1998/Math/MathML" NS = "http://www.w3.org/1998/Math/MathML" />{\displaystyle f}f полного частично упорядоченного множества {\displaystyle (M,\leqslant )}(M,\leqslant ) в себя имеет единственную наименьшую неподвижную точку.

Пояснения[править | править вики-текст]

Непрерывными по Скотту отображениями полных частично упорядоченных множеств считаются отображения, образ точной верхней грани любой неубывающей последовательности {\displaystyle a_{1},...,a_{n},...}a_{{1}},...,a_{{n}},... элементов множества {\displaystyle M_{1}}M_{{1}} при которых равен точной верхней грани последовательности образов {\displaystyle f(a_{1}),...,f(a_{n}),...}f(a_{{1}}),...,f(a_{{n}}),..., то есть справедливо равенство {\displaystyle f(\sup a_{n})=\sup f(a_{n})}f(\sup a_{{n}})=\sup f(a_{{n}}).

понедельник, 2 января 2017 г.

Триле́мма Мюнхга́узена

Триле́мма Мюнхга́узена — данное Хансом Альбертом (англ. Hans Albert) метафорическое название аргумента о невозможности полного логического обоснования всех предложений системы, поскольку при обосновании одних предложений используются другие, которые в свою очередь требуют обоснования.

Имеющиеся возможности:

  1. регресс в бесконечность;
  2. логический круг;
  3. разрыв цепи обоснований в некотором месте.

Первая и вторая возможности не ведут к построению обоснованной системы, поэтому обычно реализуется третья возможность, причём место разрыва избирается по принципу «очевидности» (самоочевидности или соответствия непосредственным опытным наблюдениям).

Logik der Forschung

Поппер утверждал, что научное знание рационально не из-за наличия обоснования, а из-за того, что мы способны критически его рассматривать. В своей работе «Логика научного исследования» (нем. Logik der Forschung) Поппер указывал на то, что научное знание появляется не из-за появления новых обоснований, а из-за критики гипотез, которые предлагаются для решения новых проблем. По мере рассмотрения потенциально бесконечного множества теорий, которые являются решением заданной проблемы, и последующего опровержения или фальсификации этих теорий одной за одной и рационального выбора из оставшихся (ещё не фальсифицированных), происходит накопление новых научных знаний и появление новых проблем[4][6].

Мемы&медиавирусы

Loading...